Karel Čapek – Hordubal

Po dlouhé době jsem si našel čas na knížku, která stojí za zmínku. Začetl jsem se do tzv. noetické trilogie Hordubal, Povětron, Obyčejný život.

Začnu samozřejmě Hordubalem. Tato novela od Karla Čapka (1890 – 1938) vyšla poprvé v roce 1933, tedy na vrcholu jeho autorské činnosti. Čapek se při psaní inspiroval nejen skutečným příběhem ale i aktuální dobou – velkou hospodářskou krizí.

Hlavní postavou je Juraj Hordubal (trochu naivní optimista, který upřímně věří v dobro), který se po osmi letech vrací z Ameriky, kde pracoval jako horník a vydělával peníze na lepší život pro svou rodinu, ženu Polanu a dceru Hafii. Po návratu na svůj statek ve vesničce Krivá v Podkarpatské Rusi ovšem zjišťuje, že život ve vesnici neplynul dle jeho idealizovaných představ. Vše si v duchu omlouvá svou dlouhou nepřítomností a doufá, že bude zase všechno dobré.

Nebudu více prozrazovat, snad jen, že je kniha rozdělena do tří částí. V první části je popisován Hordubalův návrat domů. Ve druhé části získává novela také detektivní prvky, když je popisováno vyšetřování závažného zločinu. V závěrečné části je ukázán pohled na tehdejší soudní líčení, ve kterém se rozhoduje o vině. Zajímavý je pohled na obyvatele vesnice, kteří odsuzují přísněji hřích nežli zločin.

Závěrem přímo z knihy:

Zamyšleně se dívá Hordubal na dvorek. Všecko je jiné a nové, zdárně si Polana vedla; ale ta mrva, holenku, ta mrva se mi nechce líbit. To není chlévský hnůj; to je mrva stájová. Na zdi dva chomouty, na dvoře kobylince – ani se Polana nezmínila, že chová koně; ale poslyš, koně, to přece není pro ženskou.


RSS 2.0 zdroj pro komentáře.

Napsat komentář

(*) = povinné pole

(číslicí) (*)